Zničte mimozemš'tana

11. května 2009 v 11:38 | щлю |  Hry
Zde je fakt dost mazácká logická hra XD

Popis
Zemi napadli neznámí zelení mužíčci a rozhodli se utlačovat všechny obyvatele naší modré planety. V chytlavé hře Invaze UFO si s nájezdem těchto zelených cizáků budete muset poradit právě vy. Byli jste nasazeni přímo do neúprosné bojové vřavy, avšak musíte dbát na to, aby při akcích, které povedete, nebyl zraněn žádný z nasazených vojáků. K likvidaci mimozemšťanů využíváte ničivých magnetických střel, které se všemožně odrážejí, což je samozřejmě závislé na terénu, který se v daném levelu vyskytuje. Těmito střelami tedy musíte zasáhnout přesně do zeleného, váš voják, který se v terénu také nachází, musí z mise vyváznout bez úhony. Pokud se vám to povede, postoupíte do dalšího kola. V opačném případě si budete muset celé kolo zopakovat. Snažte se také příliš neplýtvat střelami, protože vystřelená magnetická nálož, která nezasáhne svůj cíl, dále putuje po hracím poli a mohlo by se stát, že nešťastnou náhodou zasáhne vašeho pěšáka. Na konci se samozřejmě nezapomeňte ostatním hráčům do komentářů ke hře pochlubit, do kolikátého kola jste se dostali. Přestože se nejedná o zvláště akční hru, tak si flashovka Invaze UFO na svou stranu získá každého hráče.
 

Krvavá pouť

5. května 2009 v 12:41 | щлю |  Kletby

O automobil však projevil zájem jistý doktor Srkis, který se v něm při jízdě zabil. Další v pořadí, bohatý klenotník, spáchal za nevyjasněných okolností sebevraždu. Vůz svoji pouť ani poté neskončil. Při závodech v Dolomitech se v něm stihl zabít švýcarský závodník.
Jeden zámožný sarajevský statkář pak kabriolet nechal opravit a spokojeně jej celé měsíce užíval. Jednoho krásného rána ale pohonná jednotka vypověděla službu, a tak řidič požádal kolemjdoucího rolníka o pomoc. Ten automobil zapřáhl za povoz a táhl do města. Sotva se dali do pohybu, motor naskočil, Gräft & Shift vytlačil spřežení z cesty a zřítil se ze strmého srázu. Farmář havárii nepřežil, vůz ano.
Vrak nakonec zakoupil a opravil majitel autoservisu Tiber Hirshfield. Zanedlouho v něm vezl šest přátel na svatbu. Ve vysoké rychlosti ale nezvládl předjíždění jiného vozidla a havaroval. Zemřelo pět osob.

Hledání kamene Mudrců

5. května 2009 v 9:49 | щлю |  Kámen mudrců
Také rosekrucián R. Fludd (Utriusque cosmi maioris, 1617) píše: chceš-li poznat pravý kámen mudrců, hledej v sobě samém a začni tím, že poznáš sám sebe - alchymii pak označuje za "tajemnou boží moudrost, jež byla skryta". Na základě toho, co zde bylo dosud řečeno, se zdá, že nejvhodnějším, dosti širokým vymezením alchymie, zachycujícím její skutečnou podstatu, je to, které podal P. J. Faber (Compendium secretorum chy-micorum, Chymische Schriften, Hamburg 1713): "Alchymie učí o božské substanci, která je spirituálně přítomna ve všech věcech. Prostřednictvím alchymických operací pak demonstruje, jakým způsobem má být extrahována a separována ze směsi rozložitelných elementů, aby dosáhla téměř nekonečně mnohých sil, které jí jsou propůjčeny Stvořitelem. Proto tedy právem zasluhuje jména jediné přirozené filosofie, neboť je oporou, základem a kořenem všech stvořených věcí a přitom nám zároveň podává návod, jak je máme očistit a povznést." V tomto smyslu je možno alchymii chápat jako esojerní syntézu všech forem života, jako syntézu transempirické biologie a transempirické fyziky, neboť vše jsoucí (i věci a minerálie, ideje a stavy mysli) jsou živé prvky - prvotní hmota, řecky "hýle", je živá substance ještě nediferencovaná, počátek všech věcí (alchymisté ji nazývají též Adamah, Terra rubra, "bahnitá voda" atd.). Ačkoli zasvěcencům v alchymii bylo známo, že v ní jde především o duchovní znovuzrození člověka (v.), byl to teprve švýcarský psychiatr C. G. Jung, který na počátku našeho století rozpoznal, že alchymistické pojmy mohou být srovnávány a dokonce identifikovány s termíny analyticky pojaté psychologie, resp. psychoterapie a že tedy vyjadřují proces psychické přeměny člověka, formování jeho duchovního vývoje k psychicky jednotné (integrované) osobnosti, vnitřně zcela harmonické.
 


Paranormální jevy

5. května 2009 v 9:29 | щлю |  Ostatní
Je 5.5., a vy jste v anketě rozhodli, že by neuškodilo, kdyby na tomto blogu přibyly i další paranormoš jevy. Už jsem sem přidal různý články...upíři, duchové, kleby...no už se to nějak kupí, v nejbližší době sem dohodim další rubriku,, Paranormální jevy'', ale až na to budu mít čas. Předem se omlouvám, ale mám dost nabytej tejden, tak snad to nějak zmáknu o víkendu. No tak snad si to užijete.
No a ke konci května bych moh zase urobit novej design...už to mám trošku promyšlený, nepujde o moc zásadní změnu, jen záhlaví a barvy. Nebo by bylo lepší přihodit novej design nastejno s tou rubrikou? No, budu muset určitě změnit záhlaví, jelikož tohne už neni blog jen o UFO...no ještě to nějak promyslim, zatim pište, co si o tom myslíte ;)

Prokletý automobil

4. května 2009 v 12:40 | щлю |  Kletby

Někdy se zdá, jako by se terčem prokletí nestal jen člověk, ale nějaký předmět nebo stroj. Badatelé mezi ně řadí například automobil značky Gräf & Stift, v němž anarchistický atentátník 28. července 1914 usmrtil arcivévodu Františka Ferdinanda. To však byl teprve počátek hrůzných událostí spjatých v té době s nadprůměrně výkonným čtyřválcem.
Kabriolet získal vojenský velitel Bosny Oskar Potiorek. Po několika týdnech prohrál velmi důležitou bitvu, byl zbaven velení a nakonec skončil v chudobinci. Dalším majitelem vozu se po roce 1918 údajně stal vysoce postavený představitel nově vzniklého jugoslávského království. Během čtyř měsíců s ním však čtyřikrát havaroval. Při poslední nehodě ovšem přišel o ruku, a tak uvažoval o jeho rozebrání.

Msta za odchod

3. května 2009 v 12:38 | щлю |  Kletby

Mezi extrémně citlivé lidi vždy patřili umělci. Francouzského klavírního virtuosa Jeana Dupuise měla podle všech předpokladů čekat závratná kariéra. Kromě hudby však toužil po komplexnějším vzdělání a mimo jiné jej přitahovaly i duchovní nauky. Proto vstoupil do jisté jihoevropské sekty, avšak posléze zjistil, že tudy cesta k sebezdokonalení nepovede. Rozhodl se tedy vystoupit, avšak tento krok se mu stal osudným. Narazil totiž na extrémně nebezpečné lidi, kteří magickými praktikami nechtěli ostatním pomáhat, nýbrž jim škodit. Začali se mstít nejen za pomoci psychického nátlaku, ale i jiných praktik.
Vytvořili figurku podobnou Dupuisovi, jež byla dokonce oblečena do malého fraku. Její ruce pak upnuly do svěráku, který každý den o něco pevněji přitáhli. V té době rovněž začali do světa vynášet "zaručené" zprávy o upadajícím zdraví klavíristy, o jeho údajně zničených prstech a ztvrdlých zápěstích. Když se k nic netušícímu pianistovi tyto pomluvy donesly, úplně jej to "rozhodilo".
Opakující se fámy o jeho údajné psychické labilitě pak vedly k jeho neschopnosti soustředit se na vlastní koncertní vystoupení a náhle skutečně začal dělat chyby.
Po pár týdnech udeřili zhrzení sektáři ještě silněji. Zaslali Dupuisovi anonymní dopis, v němž se mu kromě "standardních" výhružek zmínili o účincích rituální magie. Pisatelé v listu zejména zdůraznili, že pianista má již rezervovánu "svoji" figurku, jejíž prsty jsou čtyřiadvacet hodin denně mechanicky drceny.
Před jedním z důležitých koncertů v kariéře obdržel klavírista další vzkaz: "Dnes v noci se bude svěrák pomalu utahovat, až rozmačká obě vaše ruce." Není divu, že následné vystoupení skončilo pro vynervovaného Dupuise katastrofou. Začal až na několikátý pokus, pletl si akordy, přehmatával se, až na konec přemíře negativních vjemů a emocí podlehl a uprchl z jeviště. Nadějná umělecká dráha francouzského virtuosa tedy skončila.

Tutanchamónova kletba

2. května 2009 v 12:37 | щлю |  Kletby
Tutanchamón (původně Tutanaton) byl nejznámějším vládcem starého Egypta. Měl nastoupit na trůn jako osmiletý a panovat asi v období let 1319-1310 př. n. l. (jiné zdroje uvádějí 1347-1339 či 1333-1323 př. n. l.)

Zemřel již mezi 17. a 19. rokem života. Oficiální dobová zpráva tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu, když spadl z vozu. Ovšem jiné zdroje spekulují, že se stal obětí úkladné vraždy.




Tutanchamónovu téměř neporušenou hrobku objevil v Údolí králů roku 1922 Brit Howard Carter s mecenášem lordem Carnarvonem. Spolu se síní pokladů šlo o šokující egyptologický objev. Krátce po otevření tohoto hrobu několik spolupracovníků Howarda Cartera, kteří se bezprostředně zúčastnili vykopávek, za záhadných okolností zemřelo. Mnozí tehdy věřili, že se tak mocný panovník mstí za narušení posmrtného klidu. Později se sice prokázalo, že příčinou předčasného úmrtí byla nebezpečná plíseň. Proč třeba nezemřel Carter? Víra v kletbu se výrazně přiživila v roce 2005, kdy faraónovy ostatky podstoupily vyšetření pomocí moderní počítačové tomografie (CT). Mělo dokázat jakým způsobem opravdu skončil vládcův život. Při nočním přenášení mumie ze sarkofágu do místnosti s počítačovým tomografem se náhle rozpoutala prudká písečná bouře a začalo pršet, což je v Horním Egyptě výjimkou.

Děsivá síla prokletí

1. května 2009 v 12:36 | щлю |  Kletby
Kletby mají většinou za cíl ublížit druhému člověku. Praktiky černé magie dokonce někdy vedou až k úmrtí vyhlédnuté oběti. Jak je to možné? Potencionálního nešťastníka může zdeptat už i pouhé vědomí toho, že je terčem útoku čaroděje či nějaké nebezpečné sekty. Ovládne ho slabost a bezbrannost, nic se mu nedaří, zhorší se mu nálada a posléze i zdravotní stav. Lze se proti tomu nějak bránit?

Ublížit někomu bez použití fyzického násilí může být poměrně jednoduché, zvlášť pokud se jedná o citlivého jedince. Někdy stačí dotyčného urazit, zachovat se nespravedlivě, či dokonce mu dát pouze najevo svoji špatnou náladu v nevhodnou chvíli. Postižený ucítí nevolnost v oblasti břišní krajiny, zvýší se mu produkce adrenalinu a následně i krevní tlak. Pokud takový stav přetrvá delší dobu, může na zdravotním stavu člověka zanechat neblahé následky. Osud jedince tak může být ovlivněn na celý život.
Praktiky černé magie pak uvedené známé zákonitosti už "pouze" dovádějí do hrůzné dokonalosti.

Pátrání po mnichovi

30. dubna 2009 v 12:32 | щлю |  Duchové
Místo vyšetřování
Hřbitov u kostela sv. Jakuba Většího
Ostrov nad Ohří
kraj Karlovarský
GPS: 50° 17' 59.37"N, 12° 56' 24.01"E

Kdy
29.března 2008

Zúčastnění vyšetřovatelé
Animal, Jessie

Historická fakta
Kostel sv. Jakuba Většího v Ostrově se nalézá v areálu hřbitova v sousedství zámeckého parku. Jedná se o románskou obdélníkovou stavbu z let 1224-1226 s raně gotickou klenbou, pravoúhlým presbytářem a nástěnnými malbami z renesančního a raně barokního období. Kolem něj byla začátkem 13. století postavena malá osada, jejíž založení připisují historici Slávkovi z rodu Hrabišiců.
U kostela jsou k vidění i dva kamenné smírčí kříže, které sem byly přeneseny od zaniklých cest v okolí Ostrova.



Paranormální událost
Za jarní bouřky byl u kostela natáčen dokumentární pořad o městě Ostrov. Dokumentaristům se náhodou podařilo zachytit na fotografii bílou postavu mnicha modlícího se u náhrobku před kostelem. V tu dobu se nikdo živý na hřbitově nenacházel. Fotografie byla uveřejněna v jiném dokumentárním pořadu, který byl vysílán na televizní stanici Kabel Ostrov v lednu 2008.

Naše vyšetřování

Zvláštní chladná místa:

Na hřbitově se nacházejí zvláštní místa, kde je vzduch mnohem studenější než okolí. Například u velkých náhrobních kamenů, což má zřejmě přirozenou příčinu, protože kámen má schopnost zadržovat okolní teplotu, která se v té době pohybovala kolem +3°C. Stromy mají podobnou vlastnost. Chladnější místa v jejich okolí způsobuje vyšší vzdušná vlhkost, a proto v létě ochlazují vzduch a působí jako regulátory teploty. U některých stromů jsme také cítili opravdu hodně studený prostor. O metr dál byl ale opět vzduch normální teploty.
Na termokameře je ovšem patrné, že stromy jsou teplejší přibližně o 5°C, než jejich okolí, ale toto teplo nevydávají, pouze ho udržují v sobě. Zvláštní chladná místa vzduchu jsou proto naprosto přirozená.


Neobvyklá vůně:
Na dvou místech (na jednom opakovaně) jsme cítily silnou vůni pánské kolínské. Před naším příchodem tam nikdo nebyl a s námi další člověk také ne. My osobně pánskou kolínskou rozhodně nepoužíváme. Myslím že umělé květiny na hrobech také nejsou parfémované tímto druhem vůně. Také okolo rostoucí stromy, v tomto případě Tůje, jsou cítit jinak. Pro tento jev nemáme žádné logické vysvětlení.

Podivné fotografie:
Sebou jsme měli digitální fotoaparát a pořídili jsme při procházení mezi hroby mnoho fotek.
Na většině byla černočerná tma a nějaké objekty v dosahu blesku. Z tohoto stereotypu se vymykaly pouze dvě.

Na první fotografii je vidět mlžný oblak vznášející se nad zemí. K tomuto úkazu dochází při fotografování v chladném vzduchu, když fotograf během focení nebo při něm vydechne. Právě toto se povedlo i nám.


Na druhé fotografii se nachází 2 mlžné objekty. Malý vlevo nahoře a druhý uprostřed fotografie, který vypadá, jako když stoupá z hrobu, ale být tomu tak nemusí, protože není jasně poznat kde začíná. Vada fotografie nebo rozmazaný předmět to též není, objekty v popředí mají ostré okraje a jsou dobře viditelné. Není ani možné, že by to byla pára ze stromů, protože nejbližší strom byl menšího vzrůstu a o několik metrů jinde. Něco to ale být musí, jelikož to odrazilo světlo z blesku fotoaparátu zpět. Fotografie zůstává nevysvětlena.

Závěry z vyšetřování
I přes to, že jsme pořídily nevysvětlitelnou fotografii a měli záhadnou zkušenost s pánskou kolínskou, neprokázali jsme přítomnost ducha mnicha ani jiných paranormálních jevů.


Tajemství svatováclavské koruny

30. dubna 2009 v 12:27 | щлю |  Kletby
Svatováclavská koruna je nejvýznamnější součást českých korunovačních klenotů a je zasvěcena svatému Václavovi. V roce 1346 ji nechal zhotovit Karel IV. (14.5.1316-29.11.1378) pro korunovaci českým králem.

Posledním králem, který byl touto korunou korunován byl Ferdinand V. Habsburský. Koruna váží 2,358 kg a obsahuje 96 drahokamů,mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Některé použité safíry mají pocházet až z Austrálie. Jak se ale mohly dostat do čech ve 14. století?



Vytvořena je z jednadvaceti až dvaadvaceti karátového zlatého plechu. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je údajně uložen trn z Kristovy koruny. Jde o penězi nevyčíslitelný předmět, který je dnes spolu s jablkem, žezlem a ostatními částmi klenotů uložen v chrámu svatého Víta. Koruna svým tvarem navazuje na starší koruny Přemyslovců či francouzských králů.



Žezlo a jablko vznikly až v době renesance. Jejich vznik se datuje nejspíše do doby Ferdinanda I.,korunovaného roku 1527. Koruna svatého Václava má ale i svou pověst a tajemství, což málokdo ví. Podle ní každý člověk, který není oprávněn si ji nasadit na hlavu a učiní tak, do roka zemře. Kdo ji zneuctí, má zemřít nepřirozenou smrtí. V roce 1941 si ji nasadil Reinhard Heydrich, aby dokázal, že žádná kletba neexistuje. Všichni víme, že jeho život ukončil atentát. K.H. Frank nechal tento klenot zazdít v románských sklepeních Pražského hradu a při svém plánovaném útěku si ji chtěl vyzvednout. Naštěstí (ne pro něho) promluvil a řekl, kam ji ukryl. Možná se i on pokoušel nasadit korunu na hlavu, protože skončil na šibenici.

Strašidelné zážitky při strašidelném seriálu

30. dubna 2009 v 12:21 | щлю |  Duchové
Příběh ze svého života napsala Hannah:

,,Bylo to asi před rokem, kdy jsme byli na rekreaci v přírodě a jednou v podvečer, když jsme seděli u ohně jsme uviděli něco hodně zvláštního - u cesty nad patníkem se asi 10 sekund vznášela do oranžova zbarvená koule. Nevím co to mohlo být, ale napadlo mě že, by to mohla být ''světelná koule''.
A ještě ten samý rok jsem se jako vždy okolo 00:30 dívala na TV - (dávali seriál Supernatural) :-) Máme plastová okna a byly stejně jako balkonové dveře zavřené, když v tom začaly vydávat podivné skřípavé zvuky. Bylo mi to hrozně divné, jelikož se nám tohle nikdy nestalo a tak jsem je chtěla otevřít že se podívám, jestli něco není na balkoně. Sotva jsem chytla za kliku, dveře se rozletěli a ovál mě ledový vítr, přestože bylo léto... Měla jsem divný pocit a trochu se začala bát, tak jsem je rychle zavřela a šla se dál dívat na Lovce duchů - Sama a Deana :-)



Po nějaké době se začalo ozývat klepání a opět skřípání balokových dveří... Začalo mě to štvát a tak jsem začala jen tak mluvit jako např.: ticho, pššš atd. Nachvíli to ustalo, což mě velice překvapilo ale už trochu vyděšená jsem se opět zabrala do sledování... Zhruba 20 min. bylo ticho a pak to znova začalo, ale silněji - klepat, bouchat a skřípat, tak jsem raději vypla TV a odešla... Asi za týden se okolo 00:00 dívala na TV mamka a ráno mi celá vyděšená povílala o klepání, bouchání, skřípání a tichém šepotání kterému nebylo rozumět. Když jsem se pak ve stejnou dobu dívala já, už jsem nic neslyšela.

Netuším co to mohlo být, ale bylo to nepříjemné a zažít bych to už nechtěla...''

Tajemný telefonát

29. dubna 2009 v 12:25 | щлю |  Duchové
Tento příběh se přihodil Jessie roku 2004.

Šli jsme s rodiči navštívit babičku a dědu. Chodíváme k nim pravidelně o víkendu probrat události, které se staly během týdne.
Ten den jsme začali mluvit jako vždy (politika, sport, sousedi...), ale přece to bylo jiné, začali jsme vzpomínat na našeho vzdáleného příbuzného - dvanáctiletého Aleše. Už nevím, jak jsme si zrovna na něj vzpomněli, ale přemýšleli jsme, kolik mu asi bude a do jaké třídy asi půjde. V tom okamžiku babičce v obývacím pokoji začal zvonit mobilní telefon. Sama jsem se zvedla a šla pro něj. Na displeji bylo zobrazeno strýcovo číslo. Když jsem telefon zvedla, strýc se neozýval, bylo jen slyšet praskání. Potom zkoušela telefonovat babička, ale také se nikdo neozval.
Zavolali jsme mu zpátky a to, co nám strýc pověděl, s námi všemi otřáslo. Řekl, že stojí na břehu řeky a Aleše z ní právě vytáhli. Šel se koupat, honil se se psem a když skočil do vody, srdíčko ten šok nevydrželo.
Strýc tvrdil, že nám nevolal a na mobilu hovor také neměl.


Nedokážu si vysvětlit, co se to stalo, neměli jsme zrovna mezi sebou příliš blízký vztah. A už jenom to, že jsme si na něj najednou v tu chvíli celá rodina vzpomněli a mluvili o něm je zvláštní. Rok po Alešově smrti umřel i strýc, teta tvrdí, že si ho Aleš vzal k sobě.

V rumunském hotelu vyfotili ducha kněžky v bílých šatech

29. dubna 2009 v 12:17 | щлю |  Duchové
Rumunský hotel Decebal v Baile Herculane se stal místní atrakcí poté, co byla v novinách a televizi zveřejněna tajemná fotografie ducha. Vyfocený objekt připomínal ženu v dlouhých bílých šatech. Ta měla údajně sledovat schodiště a halu celého hotelu. Hotel je starý 150 let, a tak mnohé pamatuje.

Mnoho tamějších obyvatel věří, že se pod základy hotelu nachází starodávný poklad, který tam měli zanechat Římané. Místní věří, že je to právě duch ženy, který poklad střeží.
Hotel je momentálně uzavřený, prochází již pátým rokem renovacemi. Dělníci si ovšem tento hotel vůbec neoblíbili. Podle nich totiž v hotelu straší. A nejsou sami, kdo to tvrdí. Údajného ducha prý vyfotografovalo více lidí. Jedna z těchto fotografií byla nyní v Rumunsku zveřejněna.




"Fotila jsem v hotelu svého přítele, když jsem se pak podívala na fotku doma, byl na ní zcela zřetelný jakýsi stín cizí ženy. Přitom jsme v ten moment byli sami. Vypadala jako kněžka v dlouhém bílém oblečení," uvedla 33letá Victoria Iovanová, které se podivný přízrak podařilo také zachytit.

Úřady před vstupem do hotelu varují

"Jednoho večera jsme se rozhodli já a mých šest spolužáků do toho opuštěného hotelu jen tak ze srandy zajít. Z ničeho nic jsme ucítili velmi chladný vzduch a blízko nás jsme spatřili bílou siluetu. Nemohli jsme ani pořádně najít cestu ven, jak jsme rychle utíkali pryč," řekl další svědek, vysokoškolský student Alexandr.
Místní úřady varovaly občany, aby do hotelu nechodili. Jako oficiální důvod uvedly to, že budova může být vzhledem k probíhajícím stavebním pracím nebezpečná.

Padající obrazy

28. dubna 2009 v 12:33 | щлю |  Duchové

Padající obrazy


Místo vyšetřování

Byt v panelovém domě
Horní Slavkov
kraj Karlovarský
GPS: N50°8'21.74" E12°48'30.27"


Kdy
17.května 2008

Zúčastnění vyšetřovatelé
Animal, Jessie

Paranormální událost
V obývacím pokoji se často samovolně zapíná a vypíná televizor. V pokoji padají ze zdi obrazy a na chodbě bývají obrázky neustále posunuty.

Naše vyšetřování
Obrázky mají velikost přibližně 20x10 cm. Důkladně jsme prohlédly ty v pokoji a prostudovali jejich uchycení na zdi. Zkoušeli jsme, jestli je možné je shodit - není. Mají poměrně těžký rámeček a na hřebíčkách opravdu velice dobře drží, není možné aby spadli ránou do zdi nebo závanem větru. Nedají se sundat ani rukou bez nadzvednutí.
Obrázky v chodbě jsou lehčí a mají jiné uchycení, takže pokud o ně něco zavadí, mohou snadno spadnout. Podle vyprávění svědků bývají často jen pootočené.
Po průzkumu jsme vyfotografovali polohu všech obrazů a ráno dalšího dne také a fotografie porovnali. Ani jeden z obrázků se nepohnul.



Další objekt na který jsme se zaměřili byl televizor v ložnici. Na prověření kolísavosti proudu nemáme vybavení ani znalosti, takže jsem ji jen celou noc sledovali zapnutou. Po tuto dobu se samovolně nevypnula.

Natočili jsem i záznam na videokameru, ale nepodařilo se nám zachytit nic neobvyklého.

Závěry z vyšetřování
Po celou dobu našeho vyšetřování byl klid a nic zvláštního se neudálo. Zkusíme štěstí jindy a na místo se ještě vrátíme.

Dům s tajemným rámusem

28. dubna 2009 v 12:28 | щлю |  Duchové
Už zhruba čtrnáct dnů je na prodej rodinný dům ve Lhánicích na Třebíčsku. Jeho majitelé v něm za žádnou cenu dál bydlet nechtějí. Hluk slyší i návštěvníci. Odborníci se nemohou dohodnout, co jej způsobuje.

V domě nepřetržitě hučí a bublá. "Je to jako kdyby se valila voda přes nějakou překážku. Tlak do uší jako v ponorce. Bolí vás z toho hlava," popsala vjem, který obyvatelům domku už přes tři měsíce krade spánek, Hana Fajmonová.

Do domu ve Lhánicích, v němž za 40 let od jeho postavení nikdo nebydlel, se s manželem nastěhovali letos v květnu. Koupili a opravili ho s pomocí hypotéky. Idyla skončila krátce po návratu ženy z porodnice, v druhé polovině června. V domě začalo hučet. Protože zhruba v té době zvyšovali v nedaleké dukovanské jaderné elektrárně výkon turbín, Hana Fajmonová si to dává do spojitosti.

Seriózní průzkum Ústavu fyziky Země však zvýšené vibrace nepotvrdil. Také nedaleká seizmologická stanice, která podle ředitele instituce Jaroslava Švancary dokáže zachytit i signály pod prahem lidského pociťování, nezaznamenala mezi výstupy z května a září v seizmickém spektru žádné měřitelné změny.

Fojmanovi se svými starostmi ovšem nejsou sami, záhadný zvuk prý vnímají i někteří další lidé v obci. Jiným je naopak příběh o tajemném hluku k smíchu.

Odborníci včetně seizmologů ale potíže rodiny neodkazují jako někteří sousedé ryze do rozporuplného světa psychotroniků. Existuje prý totiž tzv. fenomén brumu, jímž se ve světě kvůli podobným případům, jakým je ten ze Lhánic, zabývá mnoho expertů.

Hygienici naměřili jen nízké frekvence
Nad příčinami zvláštního bručení ve Lhánicích však všichni zatím jen spekulují. Naprázdno zatím vyšlo i měření hygieniků. "Nízké frekvence pod prahem slyšení tam jsou, ale podle předběžných výsledků to splňuje hygienický limit," řekl Milan Brychta, vedoucí odboru hygieny obecní a komunální jihlavské krajské hygienické stanice.

Protelefonovala jsem spoustu peněz při hledání pomoci a utratila jsem dost i za léky. Teď už neutrácím - vím, že hukot není můj výmysl, protože ho slyší i jiní. Jenže to mojí rodině nepomůže," posteskla si Hana Fajmonová. Rozhodli se proto domu zbavit. Obávají se ale, že kupci stát ve frontě nebudou. Zatím se jim žádný neozval. Rodina si ani nepřeje, aby se dům fotografoval, fotografie je pouze ilustrační.

Tajemství hradu Houska

28. dubna 2009 v 12:24 | щлю |  Duchové
Hrad stojí v Dubské pahorkatině, jihovýchodně od České Lípy, na místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nenachází se poblíž žádné důležité stezky, nebyla hradem královským ani hraničním, krajina kolem byla naprosto pustá a bez dostupného zdroje vody. Proč tedy stavba vyrostla právě na tomto místě?

Někteří historikové se domnívají, že hrad nechal postavit Hynek Berka z Dubé, aby jako první zabral půdu, kterou chtěl získat rod Michaloviců. Zvláštní je i způsob, jakým byl vystavěn. Hrady byly zpravidla koncipovány tak, aby odolaly nájezdům a obléhatelům, tedy nebezpečí z venčí. V případě Housky je tomu zcela opačně. Hrad je postaven takovým způsobem, aby bránil "někomu" či "něčemu" zevnitř dostat se ven. Co však bylo to "něco", co mělo zůstat skryto ve zdech hradu? To ani odborníci zatím nedokážou vysvětlit. Čtvercový půdorys a soustava několika vnitřních věží (dnes už neexistujících) připomíná současné věznice. V podstatě jde o středověkou obdobu Mírova. Na Housce byla přísně střežena obytná část komplexu, v jejímž centru stojí hradní kaple. Celý hradní komplex údajně plnil funkci jakési gigantické "zátky" proti zlu, který měl zatnout tipec démonům, jež se tudy prodírali do našeho světa. Tak alespoň praví staré pověsti...



Tak malý a tak záhadný
Ač první zmínky o této "bráně do pekel" pocházejí již z roku 878, stávalo na původním místě dnešního hradu jen dřevěné hradiště. Písemný záznam o kamenném hradu Houska, založeném Přemyslem Otakarem II., se poprvé objevuje až v roce 1316. Jednou z možností pojmenování hradu je podědění jména původního dřevěného hradiště, které vystavěl vévoda Pšovanů Slavibor pro svého syna Houseka. Další spekulace o vzniku jména sahají až ke Keltům, kteří v historii území obývali, a pohrávají si s keltskou etymologií. V gaelštině totiž slovo "geastam" (gosca) znamená brána. Mluvili snad již Keltové o bráně do pekla? Keltskou hypotézu by mohly potvrzovat o podivné znaky nalezené v chodbách hradu, které se podobají keltským runám.

Co skrývá podzemí
V podzemí se nachází suterénní místnost, která byla objevena teprve loni. Její okno je ve skále pod hradem. Neexistují o ní historické zmínky, což podporuje předpoklad, že podzemí Housky skrývá ještě mnohá neobjevená tajemství. Novinář a publicista Milan Doležal, který se záhadou hradu také zabýval, říká: "Je zvláštní, že stěny hradní kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, stěny sousedních místností jsou absurdně suché. To by mohlo naznačovat přítomnost podzemních prostor pod kaplí." Skutečně se traduje, že v podzemí hradu je množství chodeb, v nichž má být pohřbena spousta "věcí" a koster "nelidí". Kdo, nebo co je myšleno výrazem "nelidé"? Existovala nebo existuje zde opravdu brána do paralelního světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, aby splňovali představu o obyvatelích pekla?

Hradní kaple
Nadzemní podlaží hradu nejsou rozsáhlá. Stěny hradní kaple jsou pokryty působivými výjevy, ale leckteré použité motivy jsou pro církevní stavby netypické, až nepřístupné. Vyobrazení levoruké lučištnice s napůl zvířecím tělem představuje bojovou scénu, které se nikde v kaplích neobjevují. "Ani jeden z těchto motivů není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý," říká bývalý kastelán Milan Kůt. Chtěl snad neznámý autor maleb poukázat na nebezpečí pohřbené pod kaplí?



Hodně otázek a málo odpovědí
Faktem zůstává, že mnohá tajemství hradu Houska nebyla dodnes odhalena. Jedno z vědeckých vysvětlení zní, že na hradě byla kdysi studna s radioaktivní vodou, jejíž konzumací docházelo k postižením zde žijící populace, která pak byla považována za "pekelné zrůdy". Mohlo by snad toto "zazděné" radioaktivní záření způsobovat zdejší nadměrný úhyn ptáků? Objevují se ale stále nové záhady. Například spousta na hradě pořízených fotografií prý nějakým způsobem "nevyjde". Že by se před branou pekla do tváří promítali hříchy? Anebo nejsou naše zoomy a pixely kompatibilní s energií prosakující sem z jiného světa? Ať tak či onak, udělá-li se vám na hradě Houska mdlo, úzko nebo vás rozbolí hlava, nemusí za tím být možná jen zkažený žaludek...

Zažít a přežít
Tajemství Housky se neustále snaží objasnit senzibilové. Vesměs se shodují, že pod kaplí se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory a že je zde zřetelně cítit přítomnost negativní energie, která kulminuje mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Pavel Schulhoff z brněnského spiritistického spolku uvádí: "Při komunikaci s druhou stranou bylo prostřednictvím mne, coby média, sděleno, že není vhodné pátrat po podzemních chodbách a že co bylo našemu světu uzavřeno, má tak i zůstat."
Dva mělničtí dělníci, kteří pracovali na nedávných konstrukcích, slyšeli z prázdné kaple dva hlasy hovořící neznámým jazykem. Zaregistrovali několikrát se opakující slovo "seraf". Serafové jsou řádem andělů, do kterého patří například archanděl Michael, jemuž je kaple zasvěcena. Patřil sem ale také Satan před svým pádem. Mluvily snad podivné hlasy právě o něm?
Záhadoložka Zdeňka Vrzalová na Housce zase několikrát přespala. V noci slyšela různé zvuky a rány a cítila, jak kolem obchází něco neviditelného. Při jednom pokusu spolu s dalšími pozorovateli zahlédla stín muže v klobouku, který se po svém spatření "vsákl" do zdi. Turisté si uvnitř kaple velmi často stěžují na náhlé bolesti hlavy a stavy úzkosti. Někteří je pociťují v celém areálu hradu a několik jedinců po příchodu k bráně podlehne pocitu, že do hradu nemohou vůbec vstoupit. Téměř všichni psi, kteří návštěvníky doprovázejí, odmítají vejít do kaple a projevuje se u nich strach. Majitelé psů často mluví o tom, že jejich psi vrčí a štěkají "na někoho" v prázdné místnosti. Je snad možné, že vidí něco, co je našim očím neviditelné?

Pekelný vrátný
V okolí hradu se údajně od nepaměti zjevuje jakýsi, "černý mnich" - vysoká postava v černém plášti s kápí, která nemá obličej. Údajně by mohlo jít o astrální bytost, tzv. strážce brány, který pro lidi nepředstavuje žádnou hrozbu, pouze hlídá "hraniční přechod" mezi oběma světy.

Staré pověsti
Nejstarší pověsti o Housce hovoří o tom, že ve středověku se tady ve skále otevřela díra, ze které místní obyvatelé cítili sirný zápach. Po nějaké době z otvoru začínají vyletovat divní tvorové - lidská hlava, tělo zvířete. Drží v rukou luky, ale tětivou od sebe, tedy opačně než je zvykem. Tito tvorové pak mají lidem škodit v hospodářství, na polích, v domácnostech... Lidé se nejdříve pokouší zasypat průrvu kamením, ale jelikož se zdá bezedná, nakonec postaví nad toto místo hrad - Housku.

Jiná legenda, vážící se k období, kdy byl hrad již postaven, vypráví příběh vězně, který se za odpuštění trestu podvolí prozkoumat hradní studnu, v níž se ozývají strašidelné skřeky a odkud vycházel zapáchající kouř. Když vězně ze studny vytáhnou, má vlasy šedivé hrůzou a pomátne se na rozumu. Co ve studni viděl, nikomu neprozradí...

Upíři v Čechách

28. dubna 2009 v 12:14 | щлю |  Upíři
První případ vampyrismu v Čechách byl zdokumentován kronikářem Neplachem ve vsi Blov u Kadaně, kde zemřel jakýsi pastýř Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. Lidé se tedy rozhodly jeho tělo vykopat a chtěli ho spálit. Když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl a bodl jí do něj a z rány začala vytékat krev. Když byl spálen všechno zlo se uklidnilo.
O podobném případě se také zmiňuje v souvislosti s rokem 1344 kdy zemřela žena v Levíně na Litoměřicku. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Ačkoliv byla probodnuta, stále ještě vstávala, ovšem jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo.

Popraviště v Horním Slavkově

27. dubna 2009 v 12:34 | щлю |  Duchové
Místo vyšetřování
Popraviště (Šibenice)
Horní Slavkov
kraj Karlovarský
GPS: N 50° 08.936´ E 12° 48.622´

Kdy
17.května 2008

Zúčastnění vyšetřovatelé
Animal, Jessie

Historická fakta
Šibenice byla postavena kolem roku 1500. V 17. století tady zajišťoval právo útrpné a výkon trestů pravděpodobně kat z Jáchymova, který svou povinnost vykonával i na podobném popravišti, které se nachází na Šibeničním vrchu v nedalekém Bečově. Svou funkci totiž ztratily po roce 1765, kdy bylo řadě měst odebráno hrdelní právo, v rámci reforem soudnictví Marie Terezie.
Kat byl s odsouzeným zamčen uvnitř popraviště, aby ho nemohl ohrozit nikdo z přihlížejících. Vchod do popraviště zůstal zamčen i po výkonu trestu, aby se zamezilo krádežím magických předmětů, jako byl například provaz z oběšence, nebo různé části jeho těla. Často také docházelo ke zmizení těl oběšených ze šibenice. Ta snímali příbuzní nešťastníků, kteří se tím snažili zamezit hanbě uvržené na rodinu a pohřbením navrátit duši klid. Oběšenec totiž zůstával na šibenici až do svého úplného rozkladu. Ostatky pak byly zahrabány přímo v popravišti, nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
Nesrovnatelně lépe dopadl pachatel, který nebyl dopaden. V tomto případě byl totiž na šibenici pověšen jeho obraz.
(Zdroj:www.sweb.cz/SlavkovskyLes)




Naše vyšetřování
Rozhodli jsme se prozkoumat toto historické místo, na kterém v minulosti bylo popraveno mnoho lidí. Duše často na takovýchto místech hrůzy a utrpení zůstávají.
Šibenice se nachází na kopci celkem daleko za městem. Je odtud vidět vzdálené pouliční osvětlení a je možní zaslechnout zvuky z města a okolí, jako hlasy nebo bečení ovcí.

Kolem šibenice jedna z nás slyšela opakovaně jakoby povzdechnutí nějaké ženy. Tento zvuk nebylo slyšet jen z jednoho místa, ale přesouvalo se. Nikdo další tam (kromě jedné srnky) nebyl a vzdech se neozýval z města.
Po celou dobu jsme sebou měli zapnutou videokameru. Na záznamu přehrávaném na televizi bohužel nejde nic slyšet.

Na pořízených fotografiích jsou zachyceny jen orby vzniklé díky mlze a světlejší místa zapříčiněná odrazem blesku od kamenů stavby.

Závěry z vyšetřování
Stále se pokoušíme upravit záznam z kamery a získat záznam povzdechu.

Upíři v historii

27. dubna 2009 v 12:13 | щлю |  Upíři
Nejznámější upír Dracula souvisí se skutečnou historickou osobností jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o méně známé Maďarské hraběnce Alžbětě Báthoriové alias Čachtické paní (srpen 1560 - srpen 1614), dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.

Boj proti upírům

27. dubna 2009 v 12:11 | щлю |  Upíři
Jednou z nejméně drastických metod eliminace upíra bylo vynesení osoby podezřelé z vampyrismu za hranici osady, ve které dříve žil, například do bažin a ponechání ho jeho osudu mimo hrob, do kterého byl pohřben. Další z řady méně drastických metod bylo navrtání nebožtíkova hrobu a vlití do něho svěcené vody.
Více drastické metody se již přímo týkají samotných těl nebožtíků podezřelých z vampyrismu. Jednotlivé eliminační metody se lišily podle geografického místa a historického údobí, ve kterém byly aplikovány. Těla nebožtíků - upírů byla vykopávána z hrobů a byly jim protínány šlachy pod koleny, aby nemohli chodit. Jejich těla byla vykopávána a ukládána zpět do hrobů tváří dolů, aby kousali do země a nikoliv do lidí. Velice často byly nebožtíkům - upírům vkládány do úst kartičky s nápisem Ježíš. Tento velice jednoduchý magický prostředek měl eliminovat jejich přerod v upíra.
Nejdrastičtější metody eliminace upírů začínaly uříznutím jejich hlavy. Uříznuta hlava pak byla umístěna nebožtíkovi buď mezi nohy nebo pod jednu nebo pod druhou jeho paži. Jednoznačně nejpopulárnější metodou eliminace upírů bylo probíjení jejich srdce pomocí zašpičatělého dřevěného kůlu. Tyto kůly musely být připraveny zásadně z osikového, dubového, javorového (pouze z javoru-klenu) nebo lipového dřeva. Kůly byly vráženy jak do srdce upíra, tak také do jeho lebky. V některých regionech, například na Ukrajině, byly dřevěné kůly vráženy upírům do zadku. Když nebyly kůly k dispozici nebo když se jednalo o jinou démonologickou školu, byly namísto dřevěných kůlů používány náboje do palných zbraní odlité ze stříbra a velké kovové hřeby. Byly to jednak velké tesařské hřeby nebo poněkud menší podkovářské hřeby. Tyto hřeby byly vráženy do nebožtíkovy lebky nebo do srdce; nejčastěji však do jeho lebky přímo doprostřed čela.
Kromě těchto drastických metod eliminace upírů byly také používány jiné, elegantní, velice rafinované metody mající za cíl zabránit upírovi jeho hlavní pracovní činnost: sání krve. Nebožtíkovi byly za tímto účelem vráženy do měkkého patra přímo pod jazykem trny (z růží, trnek nebo akátů). To mělo když ne zabránit, tak účinně snížit možnost sání krve z těl jeho obětí. Kromě toho byly tyto trny vráženy upírům také pod nehty. K dalším preventivním opatřením tohoto typu patřilo rozvěšování česneku na místech, kde byl předpokládán upíří útok. Stejně účinně byl schopen zadržet případný upíří útok jakýkoliv posvěcený kříž.
Když všechny tyto metody selhaly, bylo nebožtíkovo tělo vykopáno a na křižovatkách významných cest bylo spáleno na hranici. Prach z upírova těla pak byl následně rozprášen do všech světových stran.

Další články


Kam dál